Několik minut jsem mluvil ve třetím, závěrečném dílu seriálu Českého rozhlasu o rozvodu Julie a Davida, najdete jej zde
V posledním díle vystupovala například psycholožka Kamila Prokešová a hovořila jak eliminovat rizika negativních dopadů rozvodu na dítě. Advokát Martin H. zmiňoval, že rodiče používají páky přes děti.
Já jsem přišel na řadu v 9:47:
Pan redaktor Daniel Kupšovský mě představil slovy: Konzultace v oblasti rozvodů poskytuje na stránkách Rozvod s dětmi Aleš Pektor. Specializuje se zejména na obnovení porušených vztahů s dětmi, které po rozvodu připadnou jednomu z rodičů.
Rozhovor jsme vedli na konci července, pamatuji si, že jsem dostával otázky, které v dokumentu nezazněly. Takže následuje přepis mých odpovědí:
„Já nejsem právník, já bych se spíš popsal jako stratég.
Jsem někdo, kdo dovede pomoct zabránit tomu nejhoršímu. Co jsem četl studie, tak v Rakousku se uvádělo, že 30 % dětí po rozvodu ztrácí kontakt s jedním z rodičů. Tady jsem četl taky 30, ale až 50 %. To je strašně moc. A v životě vlastně není nic moc důležitějšího než vztahy.
Moje úloha je podívat se na to strategicky.
Říct si – teď je situace jakoby těžká.
Tohle je to, čeho chceme dosáhnout.
Dá se tam dost tudy, tudy a tudy.
Každopádně hlavní body jsou:
Mít čas s dítětem. Ten čas mít kvalitně strávený
Připravit se co všechno může nastat
Uvědomit si, že zdaleka nejste sám, komu se něco podobného děje. A vždycky to má řešení.
Většinou se na mě obrací častěji muži, než ženy. Jsem muž, tak to dává logiku.
Obrací se na mě kvůli tomu, že má problémy s dětmi. Že už ho děti nevídají.
Nebo má třeba víc dětí a k některým z nich nemá vůbec přístup a k některým je to takové omezenější. A když jsou s ním, tak se ty děti chovají ošklivěji.
Samozřejmě, každý případ je zvláštní. O co tam jde je neztratit kontakt s dítětem.
To znamená najít si věci, kdy dát svému dítěti najevo „Jsi pro mě důležitý“.
Protože potom to dítě, když přijde o jednoho z rodičů a neví, co za tím bylo, jaký boj ten rodič třeba postupoval.
„Ty jo, já nejsem dost dobrý pro druhého rodiče.“
Získat, najít si čas, když s dítětem může být.
Třeba potkat dítě před školou. Být tam a dávat fyzicky najevo: „Není pravda, že pro mě nejsi důležitý“
(poznámka: přiznávám, přeřekl jsem se a řekl v rozhovoru zajímavý místo důležitý).
Druhá je věc je potom jakým způsobem mluvit o druhém rodiči.
V žádném případě se nesnažit vrátit kritiku druhému rodiči typu: „Máma Ti o mě říká že jsem takovýhle? Jo, to kdybys věděl jaká máma je ….“
To v žádném případě. Tohle ne. Jednak to nefunguje a potom to dítě ještě víc ničí.
Maximalizovat příjemné zážitky s dítětem.
Mluvit hezky o druhém rodiči a mluvit hezky o sobě.
18:26: Pan redaktor mi položil otázku: „Máte nějaký recept na to jak se dobře rozvést?“. A já se rozjel:
„Základ je vybrat si dobrého partnera. Četl jsem, že až po rozvodu člověk pozná koho si vzal.
A potom, když už dojde k rozvodu, tak se ujasnit proč se rozvádím. Jestli je to opravdu nutné se rozvádět.
A hlavně nesměšovat roli rodič a partner.
Protože někdy v té bolesti má jeden typ rodičů, kterým říkám dominantnější rodiče:
„Když jsi opustil mě, tak jsi opustil i nás. Tak se podle toho chovej.“ A pro dítě je to strašné.
Oddělit děti od zájmu rodičů mi přijde jako zásadní.
Pak by se mi líbilo, kdyby děti neztrácely kontakt s rodičem. Je to nepříjemné a má tendenci se to schéma drsného rozvodu opakovat v dalších generacích.
Vnímám to tak, že děti mají minusové body na partnerském trhu, že jsou z rozvedené rodiny, když to takhle drsně řeknu. Zase když mají přístup k oběma rodičům, tak je to zase dobré. To se skoro až vynuluje.“
Celý díl skončil záznamem ze soudní síně, kdy bylo manželství rozvedeno a celkem smířlivým vystoupením obou již bývalých partnerů.